Příběhy, symboly a dějiny za velkým uměním
Obrázek není zobrazen
Il Cenacolo
K dispozici také v jazycích العربية, Български, বাংলা, Dansk, Deutsch, Ελληνικά, English, Español, فارسی, Suomi, Français, עברית, हिन्दी, Magyar, Bahasa Indonesia, Íslenska, Italiano, 日本語, 한국어, Bahasa Melayu, Norsk bokmål, Nederlands, Polski, Português, Română, Русский, Slovenčina, Svenska, ไทย, Türkçe, Українська, اردو, Tiếng Việt, 简体中文, 繁體中文
Nástěnná malba Leonarda da Vinci v refektáři kláštera Santa Maria delle Grazie v Miláně zachycuje okamžik, kdy Ježíš oznamuje, že ho jeden z apoštolů zradí. Byla namalována na suchou zeď v letech 1495–1498 a patří k nejvlivnějším a zároveň nejkřehčím obrazům západního umění.
Leonardo malbu vytvořil pro dominikánský klášter Santa Maria delle Grazie v Miláně na zakázku vládce města Ludovica Sforzy.1 Muzeum ji datuje do let 1495–1498.2
Místo skutečné fresky maloval Leonardo na suchou zeď, aby mohl pracovat pomalu a opravovat.2 Barva se začala během několika let odlupovat a pozdější poškození, mimo jiné dveře proražené v roce 1652 a bombardování v roce 1943, ohrozila přežití díla.1 Restaurování dokončené v roce 1999 trvalo zhruba dvacet let.2 Od roku 1980 je dílo součástí lokality světového dědictví UNESCO.2
Leonardo se soustředí na reakce apoštolů na Ježíšova slova a řadí je do trojic kolem klidné ústřední postavy.1 Architektura se sbíhá v Ježíšově hlavě a okno za ním nahrazuje svatozář.3
Jidáš nesedí stranou, ale mezi apoštoly; svírá měšec a sahá do téže mísy jako Ježíš, což jsou detaily označující zrádce.1
3 min čtení
Leonardova nástěnná malba v Miláně patří k nejčastěji reprodukovaným obrazům na světě. Těchto sedm detailů, z nichž některé jsou doložené a jiné sporné, ukazuje, kolik toho stále skrývá všem na očích.
